neděle 14. srpna 2016

Život záložkového lenocha

Tento článek je vlastně odpověď na jiný článek, který jsem před chvílí četla a také na spoustu diskuzí, které se o této "problematice" vedou. Ach ano - záložky. Původně jsem chtěla zanechat pouze komentář, ale asi by byl trochu dlouhý. No uvidíte sami.
Kromě knih, které mi poslední dobou přetékají přes desku stolu, mám samozřejmě i pěknou sbírku záložek. Většinou je jejich funkce omezena pouze na jakousi pokojovou dekoraci. Problém není v tom, že by se mi záložky zdály zbytečné. Problém je hlavně v mé lenosti, kterou jsem nejspíš dovedla na novou úroveň.

Nejenom, že se mi nechce dojít si v pravou chvíli pro záložku, nejsem schopná ani namáhat se hledáním jakéhokoliv kusu papíru nebo předmětu, kterým bych si založila požadovanou stránku. Pokud jsem doma a pokud má kniha pevnou vazbu, jednoduše ji položím a ona na mě prostě počká. Pokud mi komplikuje život tím, že se zavírá, bude muset čekat písmenky směrem k matraci/podlaze/stolu/gauči.

Jiná situace nastane, pokud s knihou cestuji. Přece jenom ji nemůžu jen tak někam položit a odběhnout si. Hodně jsem toho slyšela o zakládání všech možných papírků a předmětů, ale i tato rozšířená metoda se mi vyhla obloukem. Mou metodou je zapamatovat si stránku, kde jsem skončila a knihu zavřít. Jak prosté. Až na to, že už se mi dlouho nestalo, abych opravdu věděla, kde jsem skončila. Ale vždy vím, alespoň orientačně, jestli šlo o desítky nebo stovky přečtených stran. Požadovanou stránku nakonec najdu a jediná újma je opětovné přečtení pár řádků. To se ale nestává tak často, protože většinou nekončím v půlce stránky, ale snažím se dočítat.

Ztratila jsem touto metodou pár drahocených minut, které mohly sloužit ke čtení? Nejspíše ano. Ale možná díky tomu oddálím jakoukoliv chorobu spojenou s výpadky/ztrátou paměti. Protože nic nemůže můj mozek procvičit víc, než hledání správné stránky. Kdybyste mě znali, moc dobře byste věděli, jak je pro mě cvičení paměti důležité. Myslím, že jsem ten nejzapomnětlivější člověk na světě. Věčně někde ztrácím telefon. Dále klíče, peněženku a jiné drobnosti, které se nedají prozvonit. Často nevím, co mi kdo naposledy vyprávěl a stále zapomínám na čas. Ale ještě nikdy se mi nepovedlo ztratit knížku a vždycky najdu místo v příběhu, kde potřebuji navázat. A víc toho k životu nepotřebuji.

6 komentářů:

  1. Jsem taky hrozně zapomnětlivý člověk a zmatkař, ale když ztratím stránku v knížce, tak to aby přede mnou všichni utíkali :D Proto volím radši záložky :) Knihomolkanaentou.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V takové chvíli bych ti opravdu nechtěla být na blízku 😀 mě osobně ztracená stránka nevadí, protože vím, že ji vždycky po nějaké době najdu, narodíl od všech mých poztrácených věcí. Ale záložky jako takové se mi moc líbí.

      Vymazat
  2. Lenivosť nadovšetko :D Tiež som to tak mala. Neskôr som si začala zakladať rôzne papieriky a v súčasnosti už používam aj záložky. Mám ich síce po ruke niekoľko, aj tak používam stále tú istú :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, je důležité snažit se o určitý pokrok. Možná se nakonec na záložky vypracuji, stejně jako ty :D

      Vymazat
  3. Zapamatování stránky u mě nikdy nefungovalo :D Já jsem typický "všehochuť zakládač" :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavní je, když si člověk najde něco, co mu vždy funguje :D Zajímalo by mě, co všechno se dá ještě použít jako záložka

      Vymazat